Sklo je s rodinou Olivových spjato už po tři generace. Každá z nich přinesla vlastní zkušenosti, výtvarný rukopis i nové způsoby práce s tímto materiálem. Od průmyslového sklářského designu přes historické sklo až po současné šperky, mozaiky a výtvarné objekty se rozvíjí příběh rodiny, kterou spojují řemeslo, tvořivost a schopnost hledat vlastní cesty.

Ladislav Oliva starší (*1933) navázal na sklářské vzdělání studiem na pražské UMPRUM v ateliéru profesora Josefa Kaplického. Působil v několika významných českých sklářských centrech a věnoval se průmyslovému designu, pískovanému i lisovanému sklu.

Jeho návrhy spojovaly výtvarnou invenci s technickými možnostmi sklářské výroby. Později působil jako pedagog v Železném Brodě, kde předával své zkušenosti dalším generacím sklářů.

Na Hrubé Horce vznikl rodinný ateliér, který navázal na zkušenosti předchozí generace a postupně se rozvinul v samostatné tvůrčí zázemí. Rodina zde budovala vlastní dílny, technické vybavení i prostor pro experimentování s materiálem.

Do práce se postupně zapojovali další členové rodiny a přinášeli nové pohledy na využití skla. Ateliér se stal místem, kde se potkávají různé generace, techniky a výtvarné přístupy.

Marie Olivová spolu se svými dcerami rozšířila rodinné zaměření o skleněné šperky a práci s korálky. Do popředí se dostaly barvy, struktury a možnosti kombinování různých materiálů.

Jejich práce ukázala, že sklo nemusí být pouze součástí užitných předmětů nebo velkých výtvarných realizací, ale může se stát také osobitým šperkem. Tato etapa otevřela prostor pro individuální rukopis jednotlivých členů rodiny.

Tereza Mušková Olivová navazuje na rodinné výtvarné zázemí, ale postupně si našla vlastní cestu. Vystudovala rytí skla a ražbu mincí a medailí, které jí daly pevný základ v precizním řemeslném zpracování. Zkušenosti s výtvarnou prací a citem pro detail se promítly také do jejího přístupu ke šperku, v němž se setkávají reliéfní prvky, polodrahokamy a osobitá symbolika. 

Dnes se věnuje naplno malbě, prostřednictvím které rozvíjí vlastní výtvarný rukopis

V roce 2005 se rodinný ateliér rozšířil o výrobu interiérových mozaikových obrazů a také o technické zázemí pro výrobu vlastní barevné suroviny. Tím se otevřely další možnosti práce s barvou, strukturou a skládáním skla do větších kompozic.

Rodina se věnuje také taveným objektům a specifickým zakázkám, například rekonstrukcím skel pro historické automobily. Společným jmenovatelem je hledání technických řešení, která umožňují uskutečnit i neobvyklé výtvarné představy.

Výtvarné prostředí rodiny Olivových ovlivňuje také nejmladší generaci. Děti vyrůstají v tvůrčí atmosféře, která je přirozeně vede k objevování vlastních zájmů a schopností. Každé z nich si přitom může najít svou vlastní cestu.

Nejstarší syn Ondřeje a Kateřiny, Mateo, už v šesti letech projevuje výrazný zájem o kreslení. Jeho první výtvarné projevy jsou pro rodinu radostí i příslibem, že tvořivost může pokračovat dál. Zda se některé z dětí jednou vydá ve stopách předchozích generací, ukáže až čas. Podstatné je, že rodinné prostředí jim předává zkušenosti, inspiraci a svobodu rozvíjet vlastní nápady.

Každá generace přináší vlastní pohled na sklo, nové techniky i osobitý výtvarný rukopis. Společným základem zůstávají úcta k materiálu, precizní práce a ochota překračovat zažité postupy. Rodinná tradice zde neznamená pouhé opakování minulosti, ale předávání zkušeností, které dávají prostor novým nápadům.

To nejcennější, co si předáváme, není jen řemeslo, ale schopnost tvořit po svém.